Naše pouť do Říma začala v pondělí 8.04 a trvala do 13.04. 2024. Byl to zase nezapomenutelný zážitek, který nás bude doprovázet v radostech a těžkostech života.
PO STOPÁCH SVATÝCH MUČEDNÍKů
- 4. 2024 – pondělí
Je pondělí. Odjíždíme od hospody autobusem společnosti AwerTour v 11:55 hodin do Vídně na letiště, odkud letíme se společností Austrian do Říma. Měli jsme odletět v 19:10 h., ale máme 20 minut zpoždění. I přesto přilétáme do Říma načas, a to ve 20:40 h.. S sebou máme jen příruční osmikilové zavazadlo přímo do horní přihrádky kabiny letadla a malé osobní zavazadlo pod sedačku. Na letišti se potkáváme s průvodcem, a to již nám z poutní cesty do Izraele známým p. Miroslavem Lamačem. Na letišti v Rímě čekáme asi 15 minut na autobus, který nás odveze na ubytování do Centro Velehrad, Via Delle Formaci 200, 00 165 Roma, Italia. Zakoupil jej roku 1966 kardinál Josef Beran za podpory papeže Pavla VI. pro České náboženské středisko v Římě. Pokoje jsou po jednom až třech s vlastním příslušenstvím a klimatizací, v objetu je Wifina (VELEHRAD, heslo C+M0507863), jídelna s kuchyní, velká společenská místnost u recepce a kaple. Dovnitř objektu se dostaneme jen přes vstupní kód - #2304#. Celé osazenstvo Velehradu činí jeden kněz a čtyři řádové sestry, kteří jsou všichni Češi. Jsme upozorněni, že kapsáři se po Římě velice činí a tak je třeba si osobní věci pečlivě hlídat. Upozorňuje na to každou chvíli jak Miro, tak sestřičky na Velehradě. Objekt prošel v roce 2016 rekonstrukcí a tak všechno voní čistotou. Je zde možné ubytovat 62 lidí a cena je 32 € za osobu a noc.
4. 2024 – úterý
Ráno vstáváme v 6:45 h. a jdeme na naši první ranní mši, která začíná v 7:00 hodin. U oltáře máme tři kněze, Marcina, Mira a místního kněze, a jednoho ministranta Ondru.
V 7:30 h. jdeme na snídani formou bufetu, která se sestává z italského chleba, šunky, salámu, plátkového sýra, másla, 2 druhů marmelády, 4 druhů jogurtu, čaje, mléka, cereálií a na stolech jsou konvice s kávou. Všeho je dost, jen o kávu se musí stolovníci u jednoho každého stolu poctivě podělit. Co si kdo sám naloží to má.
V 9 hodin jdeme pěšky na Vatikánské náměstí a do Baziliky svatého Petra, protože to máme z Velehradu jen kousek. Bazilika sv. Petra (Basilica di San Pietro) je díky svým rozměrům považována za největší chrám v Evropě. Výška kupole je 136,5 metru, délka baziliky je kolem 211 metrů a šířka kolem 137 metrů. Dovnitř se vejde přes 20 tisíc lidí. Stojí na místě, kde byl mučen, ukřižován a pohřben apoštol Petr. Uvnitř je známá Pieta od Michelangela z roku 1492, který ji vytvořil ve svých 23 letech, a která je za ochranným sklem, protože byla v roce 1972 poškozena sekerou výtržníka. Michelangelo navrhnul také kopuli. Výstavba baziliky v podobě, jak ji známe dneska, začala v roce 1505 a dokončena byla roku 1629. Základní projet navrhl Donato Bramante, půdorys řeckého kříže s ústřední kopulí a 4 menšími kopulemi. Plány významě pozměnil Michelangelo Buonarroti, který zesílil zdi a ponechal pouze plán obrovské ústřední kopule bez čtyř postranních kopulí, ale ponechal nosné sloupy. Na stavbě se podíleli mimo jiné i Rafael Santi, Giacomo della Porta nebo Gian Lorenzo Bernini. Bazilika sv. Petra byla vysvěcena 18. listopadu 1629 papežem Urbanem VIII. Z centrálního balkonu, tzv. lodžie požehnání, každoročně papež uděluje papežské požehnání Urbi et Orbi. Dříve z vnitřní lodžie do chrámu, nyní z venkovní lodžie na náměstí.
Postranním čtyřsloupovím vcházíme na náměstí a stavíme se na konec fronty. Uprostřed náměstí stojí 25 metrů vysoký obelisk, který císař Caligula dal přivézt do Říma a postavil na místě, kde byl asi zabit sv. Petr. V tento čas není fronta dlouhá, snad jen 30 minut. Čekáme až na nás dojde řada na projití bezpečnostním skenerem, a pokračujeme dál do chrámu.
Bazilika má v opravě baldachýn nad hrobem sv. Petra. P. Miro má fantastický výklad, bylo to moc pěkné. Modlíme se u hrobu sv. Petra Otče náš a Zdrávas Maria. V apsidě za hlavním oltářem se vznáší trůn sv. Petra, který drží na stuhách 4 biskupové. Nad ním bdí Duch svatý. Zde jsou uchovány nejvzácnější relikvie baziliky a zbytky židle, na které sedával sv. Petr.
Máme asi půl hodiny rozchod a tak navštěvujeme podzemí – Kryptu pod Bazilikou svatého Petra, kde se nachází více než sto hrobů papežů, katolických panovníků (např. císař Ota II. nebo královna Kristýna I. Švédská) a některých významných osobností jako sv. Ignác z Antiochie. Je zde pohřben i jeden Čech, a to kardinál Beran. Ale hlavně je zde hrob sv. Petra!
Po prohlídce chceme jít na kupoli, ale je zde tak dlouhá fronta na těch 171 schodů, že bychom nestihli ve 12 h. oběd na Velehradě. Tak to vzdáváme a jdeme papat.
K obědu máme pastu, vepřový plátek s fazolkama, džbán červeného vína na celý stůl a vodu.
V recepci jsme si včera objednali sedmidenní lístky na místní dopravu a tak si každý jeden kupujeme – 24 €.
Ve 13:30 h. jedeme z Velegradu zpět do vnitřního města. Jedeme busem číslo 64 a přestupujeme na č. 81 směr Circus Maximus, což je římská antická aréna sloužící v dobách rozkvětu Říma k jezdeckým a vozatajským závodům, nacházející se mezi pahorky Palatinem a Aventinem. Se svými rozměry 621 m na délku a 118 m na šířku byl Circus Maximus největším antickým cirkem a dokázal pojmout více než 150 000 diváků. Poslední závod se zde konal 549 n.l. V současné době se na místě cirku nachází veřejný park.
Pak se přesouváme metrem do Baziliky sv. Pavla za Hradbami (Bazilika San Pietro in Vincoli), kde je pochovaný. Z celníka Šavla se stal Pavel. Stavba byla zahájena v roce 386, v roce 390 byla bazilika vysvěcena a celá stavba byla dokončena v roce 395 císařem Honoriem. V průběhu staletí byla bazilika svatého Pavla za hradbami poškozena požáry, zemětřeseními a v roce 1891 výbuchem. Zcela hotová bazilika svatého Pavla za hradbami byla vysvěcena až papežem Piem IX. a 50 kardinály z celého světa v roce 1854. Fasáda baziliky je zdobena mozaikou z let 1854 – 1874, která v dolní části zachycuje proroky, ve střední části beránka obklopeného čtyřmi řekami symbolizujícími čtyři evangelia, dvanáct jehňátek představuje 12 apoštolů, v horní části je vyobrazen Kristus mezi apoštoly Petrem a Pavlem. Uprostřed nádvoří stojí socha sv. Pavla. Bazilika se skládá z hlavní a čtyř bočních lodí. Nad arkádami mezi loděmi je umístěn cyklus papežských portrétů. Jedná se pouze o kopie cyklu fresek. Mozaika na triumfálním oblouku je původní a pochází z 5.století. Mozaika zobrazuje Apokalypsu sv. Jana s bustou Krista uprostřed a 24 učiteli církve po stranách. Nad nimi jsou symboly čtyř evangelistů, nalevo a napravo od oblouku jsou zobrazeni sv. Petra sv. Pavel. Hrob apoštola Pavla se nachází pod hlavním oltářem. Sarkofág, na němž je vyryt původní latinský nápis Paolo Apostolo Martyr – apoštol Pavel, mučedník, si můžeme prohlédnout přes velké okno.
Pak jedeme zpět na nejslavnější barokní náměstí v Římě Piazza Navona, kde se od roku 86 n.l. konaly atletické soutěže, dostihy, vozatajské soutěže i gladiátorské souboje. Od 5. století století začal stadion pomalu chátrat a stavby byly postupně rozebrány na stavební materiál. V 15. století byl na náměstí Piazza Navona přesunut trh z Kapitolu. Na náměstí Piazza Navona se nachází celkem tři fontány. Tou nejznámější je Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi) od Berniniho ve středu náměstí (Ganga – Asie, Nil – Afrika, Río de la Plata – Amerika a Dunaj – Evropa, na jižním konci je to Maurova fontána (Fontana del Moro) a na severním konci Neptunova fontána (Fontana del Nettuno). Kousek odtud jdeme na porchettu, vínko a pravé italské tiramisu. Všechno putování dnešního dne zakončujeme v zmrzlinárně, kde mají 150 druhů zmrzliny. Pak si má člověk vybrat!
A hupky dupky na bus č. 64 a pěkně „domů“ na kávičku. Všichni jsme docela slušně utahaný a tak hurá do hajan.
- 4. 2024 – středa
Ráno vstáváme o něco dříve, protože mši musíme mít již v 7 hodin, snídani u půl osmé a v 8:30 již utíkáme do fronty před Vatikánským náměstím na generální audienci u papeže Františka. Sedíme ve VIP zóně, tzn. hned v prvním sektoru, kam se dostáváme až v 9:20 h.. Posloucháme zdravice v mnoha jazycích a jsme fascinováni radostí oslovených poutníků. Všude přítomní jásají, hrají a zpívají nebo jen tak oslavujou. Celou audienci snímají televizní kamery a v naší televizi Noe se na sebe můžeme i podívat. Pak se papež zastavuje u pozvaných na pódiu, hovoří s nimi a také se s nimi fotí. Všude je cítit láska, radost, pohoda a nadšení.
Na závěr jsme se pomodlili Otče náš v latině a papež poprosil všechny přítomné o motlitbu za Ukrajinu.
Z audience jdeme do Baziliky sv. Praxedy (Bazilika Santa Prassede), kde se nachází hrobka postavená pro matku papeže Pascala I. Teodoru ještě za jejího života, která má na mozaice svatozář ve tvaru čtverce, protože ještě žije. Bazilika minor je titulární kostel kardinálů. Kostel dal postavit po roce 780 papež Hadrián I. na základech starší stavby z 5. století a dal sem přenést ostatky svatých Praxedy a Pudentiany, popravených kolem roku 165. Podle legendy to byly dcery sv. Pudense, prvního římana, jehož svatý Petr obrátil na křesťanství. Kostel se proslavil raně středověkými mozaikami. V kapli sv. Zena je vystaven kus sloupu, u něhož měl být bičován Ježíš a který prý přivezla ve 4. století z Jeruzaléma svatá Helena, matka císaře Konstantina. Vlevo jsme našli náhrobní kámen Jana z Jenštejna. Toto byl domovský kostel Cyrila a Metoděje, kteří zde vedle v přilehlém řeckém klášteře asi rok pobývali.
Následuje návštěva Baziliky Santa Maria Maggiore, roku 431 zde byl postaven za papeže Sixta III. na místě, kde stávala Liberiánská bazilika, mariánský chrám. Liberiánskou baziliku nechal postavit papež Liberius ve 4. století na místě, které vybrala vyšší moc: v noci ze 4. na 5. srpna 358 (nebo 352) došlo v Římě k zázračným událostem, uprostřed léta napadl sníh a papeži Liberiovi a jeho ženě se ve snu zjevila Matka Boží a požádala ho, aby na místě, kde najdou sníh, postavili kostel. Druhý den papež vyznačil ve sněhu půdorys kostela a pověřil stavitele jeho výstavbou. Dnes již po tomto kostelu nenajdeme ani památky. Nasazujeme sluchátka a jdeme dovnitř. Než se nadějeme, jsme z baziliky vypovězeni, protože zde náš průvodce provázet nesmí. Jdeme tedy ven před baziliku. I zde jsme umlčeni, tak se alespoň modlíme Otče náš. Strážný to vzdal a tak jdeme zase potichu dovnitř.
Krásný je i oltář s bohatě zdobeným ciboriem (miniatuře kaple), které nesou čtyři andělé. Hlavní oltář (papežský oltář) smí používat pouze papež nebo kněz, kterému papež udělil povolení. Urna na oltáři obsahuje ostatky sv. Matouše a dalších učeníků. Nad oltářem je obraz Panny Marie, nejvýznamnější mariánský obraz v Římě, který má zázračnou moc. Před oltářem stojí klečící socha papeže Pia IX. Bazilika je nejstarším mariánským chrámem na světě. Zde v době Cyrila a Metoděje byla staroslověnština uznána jako čtvrtý liturgický jazyk.
Papež Pavel V. nechal vystavět kapli pro slavnou ikonu Madony zvané Salus Populi Romani – spása římského lidu.
Dole u relikvie s dřevěným kouskem jesliček /2 dřevěné desky/ broukáme koledu Tichá noc, ale jsme strážným umlčeni. Miro zde nesmí provázet, ale ostatní můžou. Proč asi?
Po tomto opravdu úžasném zážitku pokračujeme dál a to do Baziliky sv. Petra v Okovech (San Pietro in Vincoli). Kostel zde nechala postavit v již 5. století císařovna Eudoxia. Původně měl kostel sloužit k uložení pouze řetězů, kterými byl sv. Petr spoután v Jeruzalémě. Tyto řetězy dostala císařovna Eudoxie (manželka císaře Valenciána III.) od papeže Lva I. Teprve později byly přivezeny z Konstantinopole řetězy, kterými byl sv. Petr spoután při věznění v Římě. Jakmile byly oba řetězy přiloženy k sobě, jako zázrakem se spojily v jeden, který je uložen ve schránce pod oltářem.
Sochy v bazilice sv. Petra v okovech od Michelangela, můžeme si všimnout poškození na koleni Mojžíše. Poškození má na svědomí sám Michelangelo, hodil po soše dlátem.
Pak následuje Bazilika sv. Klimenta v Lateráně ze 4. století, tento kostel je ale až z 12. století. Pyšní se titulem Bazilica minor a je spravována Dominikánským řádem. Nachází se zde hrob sv. Cyrila. Pod hlavním oltářem se nachází krypta z roku 1868, kde jsou uloženy ostatky sv. Klimenta a sv. Ignáce. Za oltářem je starobylý biskupský trůn, který pochází z původní Baziliky. Sv. Kliment byl třetím papežem a byl pro svou víru utopen v moři na Krimu s kotvou na krku. Nenápadný boční vchod je asi 2 metry pod úrovní silnice. Původní úroveň podlahy byla o 20 m níž. Dosvědčují to původní oblouky na přiložené fotografii.V Bazilice svatého Klimenta v Lateráně je celkem pět kaplí: Kaple sv. Kateřiny (Cappella di Santa Caterina), kaple Panny Marie Růžencové (Cappella della Madonna del Rosario), kaple svatého Dominika (Cappella di San Domenico), kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje (Cappella dei Santi Cirillo e Metodio) a kaple sv. Jana Křtitele (Cappella di San Giovanni Battista).
V pravé venkovní části pod podloubím jsme si mohli přečíst na kamenech:
A jdeme dál .... Teď nás čeká Sancta Sanctorum (Svatyně svatých) a Svaté schody, po kterých kráčel Ježíš Kristus a které nechala převézt sv. Helena z jeruzalémského paláce někdejšího prefekta Pontia Piláta do Říma. Kamenné schody jsou obložené dřevěným krytím a modlící se hříšníci se po nich pohybují po kolenou. Dost to bolí. Schodiště po pravé i levé straně, bez dřevěného obložení, slouží k sestupu, příp. na výstup „po svých“. Nejvzácnější relikvií uchovávanými v kapli je zřejmě obraz Ježíše Krista. Jeho výjimečnost tkví v tom, že je považován za tzv. acheiropoeton, tj. obraz nenamalovaný lidskou rukou. Obraz-ikona je umístěn v dřevěné schránce, vyzdobené zlatem a stříbrem, na hlavním oltáři Svatyně svatých.
A na závěr dnešního dne nás čeká fakt dost dobrá lahůdka: Bazilika Nejsvětějšího Spasitele sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty v Lateráně, neboli Bazilika San Giovanni in Laterano, je první křesťanskou bazilikou v Římě a její historie sahá až do roku 314, kdy ji nechal postavit císař Konstantin. Vysvěcena byla 9. listopadu 318. Pro baziliku začalo nejtemnější období v její historii ve 14. století. První požár zasáhl baziliku v roce 1308 a celý komplex začal upadat. Bylo to období tzv. Avignonského zajetí (1309–1378), kdy v Římě vládl chaos. V roce 1343 poškodila baziliku bouře a poté v roce 1347 zemětřesení. Nakonec bazilika v roce 1360 opět vyhořela. Když v roce 1650 hrozila, že se často “záplatovaná” bazilika zřítí, pověřil papež Inocenc X. Francesca Borrominiho provést důležité architektonické zásahy. Výsledkem Borrominiho obnovy byla přeměna původní antické baziliky a na překrásný barokní interiér. Zachován byl pouze pozlacený strop a podlaha cosmatesco. Na stěnách po obou stranách jsou vždy po šesti sochy apoštolů.
Hlavní “papežský” oltář je vyhrazen pouze Svatému otci, i když se běžně uděluje povolení ke sloužení mše u tohoto oltáře ostatním. Hlavní oltář stojí uprostřed transeptu hned za vítězným obloukem a je zakončen monumentálním gotickým ciboriem. Ciborium bylo spolu s oltářem vysvěceno v roce 1370 a má celkem čtyři patra. První patro podpírají čtyři sloupy se zlacenými hlavicemi, které nesou kladí s modrým vlysem. Druhé patro má na každé straně tři freskové panely a v každém rohu nad sloupy jsou dvě sochy světců s miniaturními gotickými baldachýny. Ve třetím patře jsou za pozlaceným nerezovým zábradlím uloženy dva relikviáře s hlavami sv. Petra a sv. Pavla. A celé ciborium je zakončeno baldachýnem.
V bazilice se nachází šest papežských hrobek – Alexandra III., Sargia IV., Klementa XII., Martina V., Inocence III. a papeže Lva XII., který je posledním papežem pohřbeným mimo Baziliku svatého Petra. Ostatky nejméně dvanácti papežů (od Jana X. až po Inocence V.) byly zničeny při požárech ve 14. století. Pro zajímavost: papež Jan X. byl prvním papežem, který nebyl pohřben v katakombách za hradbami města. Kromě papežů zde odpočívají i dva kardinálové.
A pokud toho pro dnešek už nenecháme, tak nás pohřbí taky, protože umřeme na utahání. Hurá na barák, na večeři a na kafe. Pelíšek už taky čeká.
- 4. 2024 – čtvrtek
Den zahajujeme motlitbou růžence v 7 hodin v předsálí jídelny. Pak následuje v 7:30 hodin mše svatá a v 8 h. snídaně. Je nejvyšší čas vyrazit, cesta do katakomb, kde jsme objednaní na 11 h. je dlouhá a složitá.
katakomby (Catacombe di San Callisto) je pohřebiště křesťanů od 2. do 5. století a složily k pohřbívání křesťanů a židů, kteří v té době odmítali pohřbívání žehem. V křesťanských katakombách na hrobech mučedníků vznikaly od 3. stoletíi větší obloukové hrobky, kde bylo možno sloužit bohoslužbu. Stěny byly zdobeny malbami i reliéfy. Jméno Callistovi dostaly katakomby po svém tvůrci, protože Callisto byl sice papež (217-223), ale po svém otci byl otrok. Callistovi byli kopáči, kteří zde kopali do hloubky čtyř pater. Celková délka činí asi 21 km. Nachází se zde přes 500 000 hrobů. Teplota je zde stálá a to 15 stupňů Celsia. Najdeme zde hrobky papežů a hlavně zde byla pohřbena sv. Cecilie. Katakomby však nesloužily jako úkryty před náboženským pronásledováním, protože byly obecně známé a přístupné.
Pak jedeme č. 118 na stanici Argentina a pěšky k Panteonu. Někdo jde dovnitř, někdo ne. V 16 h. máme sraz před Panteonem. Cestou dál si všímáme světských památek typickýchpro Řím – kojící vlčice, Forum Romanum, socha Julia Caesara, Colosseo,atd..
Jdeme do kostela Santa Maria dell'Anima, který byl založen ve 14. století jako oratoř německého hospice a po staletí byl národním kostelem německé komunity v Římě. Je zde sarkofák Hadriána 6., což byl poslední neital, který byl papežem. Zrovna je tady mše v němčině, tak chodíme se podívat dovnitř maximálně po pěti, abychom moc nerušili.
Dalším kostelem je Bazilika sv. Augustina (Sant'Agostino), učitele církví. Jeho matkou byla sv. Monika. Kostel byl založen v 15. století a roku 1587 se stal titulárním kostelem. Prvním titulárním kardinálem se stal Gregorio Petrocchini, generální představený Řádu augustiniánů.
Fotíme se na schodech před bazilikou s českou a slovenskou vlajkou. Abychom se na fotku vešli všichni, na schodech sedíme. Nejznámějším uměleckým dílem kostela je Madonna di Loreto, barokní mistrovská práce Caravaggia. Kostel také uchovává plátno od Guercina Sv. Augustin, Jan Evangelista a Hyeronimus; fresku od Rafaela a sochy Madonu s dítětem od Andrea Sansovina a Madonna del Parto od jeho žáka Jacopa Sansovina. Na oltáři jsou dvě sochy andělů od Berniniho.
Nacházíme zde i obraz patronky poutníků. Prosíme ji o přímluvy za šťastnou naši pouť po Francii.
Barokní kostel sv. Ludvíka (San Luigi dei Francesi) je věnovaný Panně Marii a francouzskému králi Ludvíku IX a je jedním z pěti francouzských kostelů na území Říma. Stavební práce byly dokončeny roku 1589. Autorem fasády kostela je Giacomo della Porta. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie je od Francesca Bassana mladšího. Na pravé straně stojí za zmínku Kaple sv. Cecílie s freskami zobrazující život světice. Uvnitř se ukrývá trojice pláten slavného barokního malíře Michelangela Merisi detto il Caravaggia namalovaných mezi lety 1599 a 1600. Všechny tři obrazy jsou tematicky propojené postavou Sv. Matouše. Povolání Sv. Matouše, Sv. Matouš s andělem a Umučení Sv. Matouše. Umí fantasticky používat světlo a stín. Malíři bylo 20 let.
A zase jdeme dál. Čeká nás Bazilika santa Maria Sopra Minerva s hrobem Kateřiny Sienské, dominikánky a učitelky církve před hlavním oltářem. Ostatky světice jsou uloženy ve zlacené stříbrné urně uvnitř sochy (kromě její lebky, ta byla ponechána v kostele San Domenico v Sieně). Bazilika je jediným kostelem v Římě, který neprošel barokními úpravami a zachoval si tak původní gotický vzhled. To je patrné zejména v interiéru, který se vyznačuje klenutými klenbami s modrým nátěrem a zlacenými hvězdami. Stavba současné Baziliky byla zahájena v roce 1280. Interiér byl dokončen v roce 1453 a ve stejném roce byla z finančního daru hraběte Francesca Orsiniho byla započata i stavba fasády. Fasáda byla nakonec dokončena až v roce 1725 na příkaz papeže Benedikta XIII.
Kateřina pocházela z 24 dětí. Jako šestiletá měla vidění, zjevil se jí Ježíš Kristus. Ve 12ti letech si na protest proti sňatku ustřihla vlasy. Zasloužila se o návrat papeže do Říma. Při vstupu zaujme i model Kristova života vypadající jako betlém.
Velmi kuriózní je socha slona nesoucí egyptský obelisk, která se nachází na náměstí před Bazilikou. Socha sem byla umístěna v roce 1667. Egyptský obelisk pochází pravděpodobně z 6. století př. n. l.
- 4. 2024 – pátek
Ránní rutina se nezměnila. Růženec, mše, snídaně, odchod ...
U lékárny na nás ječel nějaký černoch a my nevíme proč. Asi se chtěl rvát.
Jsme v zatibeří, kde bydleli chudčí a chudí. Navštěvujeme Baziliku Santa Maria in Trastevere, která je považována za vůbec nejstarší kostel v Římě a první kostel, kde byla sloužena bohoslužba. Její historie sahá až do 3. století, kdy podle legendy na místě, kde v den, kdy se narodil Kristus, vytryskl ze země proud čistého oleje, který byl Židy považován za příslib brzkého příchodu Boží milosti. Tento pramen dodnes symbolizuje sloup vedle oltáře v bazilice. Současná podoba baziliky Santa Maria in Trastevere pochází z 12. století. Mozaiky na fasádě baziliky pochází pravděpodobně z 12. století a zobrazují Pannu Marii na trůnu, která kojí Ježíše a 10 žen držící lampy.
Mozaiky v apsidě pochází z 12. století a vévodí zobrazení Krista korunujícího Pannu Marii, po jejich levici jsou vyobrazeni sv. Petr, sv. Kornelius, sv. Julius a sv. Kalepodius a po jejich pravici sv. Kalisto, sv. Vavřinec a papež Inocenc II., který drží model baziliky. Opět nádhera.
A nyní následuje Bazilika sv. Cecílie, kterou roku 230 při pronásledování křesťanů umučili. Byla v sauně uvězněna 3 dny a sauna byla rozpálena co to šlo. Cecílie celou dobu zpívala. Třetího dne saunu otevřeli a ona ještě žila. Aby dokonali své dílo,podřízli ji. Pohřbena byla v katakombách a roku 890 byl vybudován papežem Paschalisem I. tento kostel, kam její ostatky přenesli. Když roku 1599 otevřeli její sarkofág, tělo našli neporušené. Dnešní podoba baziliky Svaté Cecílie pochází z 18. století.
V levé uličce poblíž vchodu se nachází sakristie, která slouží jako vchod k vykopávkám pod bazilikou. Jsou zde k vidění pozůstatky dvou starověkých římských domů, mozaikové chodníky, raně křesťanské sarkofágy a nechybí zde ani malé muzeum.
Moderní krypta byla postavena v letech 1899 – 1901 a za železnou mříží jsou pohřbeni mučedníci sv. Cecílie, sv. Valerián, Tibertius a Maximus a dva papežové – Urban I. a Lucius I. Původní krypta byla postavena v 9. století, bohužel se z ní nic nedochovalo.
Následuje Bazilika sv. Vojtěcha (Basilica di San Bartolomeo all'Isola), který zemřel v roce 997 jako mučedník na své misijní cestě do Pruska. Bazilika byla postavena za císaře Otty III. hned následně roku 998 a je zasvěcená sv. Bartoloměji a sv. Vojtěchovi, známému spíš pod jménem Adalbert, který byl císařovým přítelem. Jsou zde relikvie mučedníků nacismu, komunismu, utečenců, atd., křesťanů. Je to kostel mučedníků. Zde je první vyobrazení sv. Vojtěcha. Bazilika se nachází na Tiberském ostrově.
Víc nestíháme, protože už teď máme na oběd spoždění. Odpoledne máme „volno“, tak si každý vymyslí vlastní program.
- 4. 2024 – sobota
Dneska je den návratu domů. Pokoje je třeba opustit do 9 hodin a zavazadla si necháváme na recepci. Odcházíme přes Vatikánské náměstí k Andělskému hradu, přes Tiberu a kolem krouceného sloupu Marka Aurelia až k fontáně de Trevi.
Následují Španělské schody s fontánou ve tvaru člunu až ke kostelu Trinità dei Monti (kostel sv. Trojice na Horách). Schodiště bylo postavené za 20 000 florenů na oslavu uzavření míru mezi Francií a Španělskem v roce 1666. Náměstí před španělským vyslanectvím bylo španělské výsostné území a každý cizinec, který tam pronikl bez oprávnění, mohl být donucen sloužit ve španělské armádě. Také zde platilo právo azylu vůči Vatikánu. Bylo vybudováno v letech 1723 až 1725. Schodiště má celkem 138 schodů.
Jedeme do baziliky svaté Sabiny, který se nachází na kopci zvaném Aventýn, a je čtvrtí bohatých císařských domů. V zahradě dozrávají na stromech mandarinky a krásně to tu voní. Byla vystavěna v roce 425 a je pojmenovaná po křesťanské mučednici Sabině. Podoba baziliky zůstala téměř nezměněna až do dnešní doby. Hlavní vchod do Baziliky svaté Sabiny je uzavřen dřevěnými dveřmi z 5. století, které jsou nejstarším příkladem rané křesťanské dřevěné plastiky. Jsou vyrobeny z cypřišového dřeva a zasazeny do mramorového rámu a jejich rozměr je 5,5 x 3,12 m. Původně byly dveře tvořeny 28 panely, dochovalo se však pouze 18. Panely zobrazují, až na jeden, biblické výjevy z Nového a Starého zákona – ukřižování Ježíše Krista, nanebevzetí, zjevení nebo přechod přes Rudé moře. Od 12. století patří dominikánům. Svatá Sabina je patronkou žen v domácnosti a malých dětí.
Jdeme do Baziliky Santa Maria in Cosmedin, kde se v předsíni nacházejí Ústa pravdy (Bocca della Verità), starověký římský artefakt, který sem byl umístěn v roce 1632. Jméno desky je odvozeno od středověké legendy, která praví, že pokud lhář vloží do úst ruku, bude mu useknuta. Prý to ale ve skutečnosti byl poklop na kanálu. Interiér baziliky Santa Maria in Cosmedin převážně odpovídá vzhledu z 8. století s některými dodatky z 12. století. V bazilice je k vidění také lebka a kosti sv. Valentýna, patrona všech zamilovaných. Pod oltářem se nachází krypta, kterou nechal postavit papež Hadrián I. v 8. století. Krypta má tvar baziliky se třemi uličkami, které jsou odděleny sloupy, příčnou lodí a apsidou. Ve stěnách se nachází 16 výklenků s mramorovými policemi.
Autobus nás vyzvedává v 17:15 hodin a veze na letiště. Tady všechny celní a odbavovací formality probíhají bez problémů a hlavně rychle. Odlétáme do Vídně letem č. 506 v 21:30 h. Přistáváme kolem 11 h. a autobus nás ve Štěpánovicích vyhazuje už v neděli a to kolem 2:45 h.
Tak dobrou noc a sladké sny.
